Staroměstské náměstí
Dříve se mu říkalo Velké náměstí. Už ve středověku se zde konaly trhy, díky kterým se z Prahy stala metropole, jak ji známe.
Stala se tu i řada velice historicky důležitých událostí, jako třeba k popravě dvaceti sedmi českých pánů v roce 1621 nebo ke vzpouře po popravě Jana Želivského.
Na Staroměstském náměstí se také nachází Staroměstská radnice s orlojem, pomník mistra Jana Husa, kostel svatého Mikuláše a další.
Zatímco Václavské náměstí je považováno za průsečík moderních dějin českých zemí, Staroměstské náměstí bylo jejich prostorovým jádrem od prvopočátku. Tržiště tu stálo již určitě na přelomu prvního a druhého tisíciletí, a ač byl tento prostor přírodou hendikepován – při každé větší vodě ve Vltavě byl zaplaven – jeho strategické místo nedaleko Pražského hradu, a přece oddělené řekou, jej předurčilo pro to, stát se obchodním centrem sídla a potažmo celé země.
Roku 1172 byla osada kolem něho spojena s opačným břehem Vltavy Juditiným mostem, a její význam tak ještě stoupl. Městská práva dostala za krále Václava I. A v letech 1232-1234 – v obavách ze vpádu Tatarů – byla opevněna hradbami.
Staroměstské náměstí je tak němým svědkem nejstarších dějin města i země, a jejich vývoje v průběhu staletí. Vzniklo stejně jako jádro města kolem něho živelně, proto má nepravidelný tvar.
A zažilo toho mnoho. Prodávalo se tu v průběhu staletí snad vše, od drůbeže až po kožichy a zlaté šperky. Kdybyste se po Staroměstském náměstí procházeli počátkem 13. století, slyšeli byste kejhání husí a řehtání koňů, a křik mnoha prodávajících od soukeníků po kuchaře. Ale plocha sloužila také k ukrácení volných chvílí Pražanů. Konaly se tu rytířské turnaje – král Jan Lucemburský tu při jednom málem přišel o život, ušlapán kopyty koně. Oblíbené bylo také tzv. honění ke kroužku – jezdec v plné rychlosti se při ní snažil navléknout na kopí kroužek zavěšený na sloupu uprostřed náměstí.
V místech, kterými dnes proudí davy turistů, a po kterých se prochází lidé ze všech koutů světa, se však také trestalo a popravovalo. A to nejenom v nechvalně známý rok 1621. Právo útrpné se tu prokazovalo už mnohem dříve jiným provinilcům, třeba roku 1437 husitskému hejtmanovi Janu Roháči z Dubé a šedesáti jeho následovníkům, kteří přišli o život na obrovské šibenici, mimochodem narychlo postavené z trámů připravených na krov chrámu Panny Marie před Týnem.
Kdo z oněch davů dobře oblečených lidí vyzbrojených drahými fotoaparáty a usmívajícími se do jejich hledáčku, by věřil, že o pár století dříve stával uprostřed náměstí pranýř, ke kterému se přivazovali nazí provinilci, aby jejich ponížení bylo co nejpotupnější. V roce 1551 přibyla k pranýři ještě železná klec: inu, potupení mělo různé stupně a provinilcům nebyla dopřána ani chvilka klidu.
A klid nemá vlastně většinou ani dnešní návštěvník či procházející, náměstí překypuje životem od brzkého rána do noci, a ač se tu nabízí mnoho míst k utišení žízně či hladu, lepší je zajít po prohlídce někam opodál, a zažít tak dojmy a informace v klidu. Jen pár kroků od náměstí naleznete pohodlné a starosvětsky vybavené a zároveň luxusní ubytování v hotelu Rott. V restauraci Nuance, která k němu patří, si vyberete nějaké chutné jídlo či nápoj a budete se tak těšit z privilegia, že zůstáváte uprostřed dění, a přece stranou davů.
